Únor 2010

Jedna z prvních věcí, která mě zaujala, když jsem přijela do Prahy, byla městská hromadná doprava. Velmi se mi zalíbily zejména pražské tramvaje, protože jsem z nich mohla pozorovat život v ulicích hlavního města. Mezi moje nejoblíbenější trasy se brzy zařadila jízda po nábřeží a stoupání tramvají číslo 22 na Pražský hrad. Postupem času jsem ale poznala, že jízda pražskými tramvaji nemusí být vždy idylická. Poprvé jsem prohlédla, když jsem jednoho dne přišla domů bez mobilního telefonu a peněženky. Kapsáři jsou ovšem ve všech metropolích, a tak nějak už patří ke koloritu velkých měst. Přesto jsem se od té doby začala dívat na dění v dopravních prostředcích jinýma očima. 

Brzy jsem pochopila, že nejen kapsáři, ale také bezdomovci se již staly součástí hromadné dopravy. Každý z vás, kdo jel v tomto zimním období tramvají, si jistě vzpomene na nelibou vůni, která se nesla po celém voze, až se všichni lidé museli mačkat v jednom koutku. Zápach lidí bez domova, kteří nemají, kde se umýt, bych ještě pochopila. Časem jsem si ale uvědomila, že ,,vůni“ nevydávají jen oni, ale i další občané. Nemyslím si, že by na sebe každý měl nanášet tuny nejluxusnějších voňavek, přesto mám dojem, že na základní hygienu by mohl dbát každý z nás. Proto jsme se rozhodli nevěnovat hlavní článek tohoto čísla bydlení, ani designu, ale parfémům a vůním, neboť máme dojem, že v této oblasti se Češi ještě mají co učit.

Přeji příjemné čtení a provoněný únor